V "koronadobě" mě nejvíce zklamaly banky

Ne, že bych o bankách a vůbec finančním sektoru měl předtím valné mínění, jak se ale z hlediska společenského postavení a odpovědnosti projevily v minulých kritických měsících, to je na pováženou.

Musím na začátku říct, že bankovní sektor nepovažuji za cokoliv společného s podnikatelským sektorem, ba naopak to má daleko více znaků byrokracie a sektoru státního. Tedy kritiku toho nepovažuji za kritiku trhu a podnikatelského prostředí, ale právě a jen toho sui generis sektoru.

První samozřejmě přišlo slavné odkládání splátek. Vrcholní manažeři uvědomující si, že společenská oblíbenost finančního sektoru je dlouhodobě na bodu mrazu, vypadali, že cítí šanci s tím něco udělat a chvíli jsem jim věřil upřímnou snahu. Společnost bohužel nepochopila a to asi dodnes význam spojení "odklad splátek" a ten pojem, který měl alespoň zaznít a probírat se na stole a který by teprve něco mohl udělat s tou společenskou ne/oblíbeností, tj. "odpuštění splátek", nezazněl nikdy. "Upřímná" snaha velmi rychle zmizela a nakonec došlo k centrálně nařízenému paskvilu, kdy se přiznám, že detaily úplně neznám a jsem neskonale šťastný, že to nemusím osobně řešit.

Tohle nemá nic společného s levicí nebo pravicí, je to pouze a jen hodnotová otázka týkající se společenské odpovědnosti. Že to všechno zaplatíme všichni, že se budeme muset všichni nějak omezit, je jasné. V této chvíli je vždycky problém, kdo s tím začne, aby na sebe všichni jen nekoukali. Moje řečnická otázka pak je, kdo by s tím měl začít jiný než banky?

Když vedete dneska spor o 20 tisíc se sousedem, soud vás automaticky tlačí k odpuštění úroků, splátkám atp. Když zatvrzele odmítáte, protože je to z hlediska vašeho subjektivního, ale oprávněného pohledu na spravedlnost nemožné, pak jste ten špatný vy. A to jsou malé individuální případy a příběhy.

Tady přišlo něco před pár měsíci neuvěřitelného a hromadného. Úroky běží vesele dál, nikdo si ani nedovolil o tom vyvolat diskusi, tady máte odklad a buďte vděční. Co se stane za ty tři měsíce, za těch šest měsíců? Zázrak? Asi těžko. Jsem moc zvědavý, jak to tady budeme řešit. V mnoha případech třeba hypotéky, milionové částky, odpuštění na 2-3 měsíce znamená, že banka přijde jen o část úroků, vůbec o nic jiného, tj. vydělá méně, ne že o něco fakticky přijde.

Místo toho v první možné chvíli hned to přendat na klienty - lidi. Dneska jsem dostal mail od RB, kde mám jeden účet, který nepoužívám, ale mám vedle spoření. Snižujeme úrokovou sazbu, je nám líto. V dnešní době, kdy spořící účty jsou vlastně mrtvý produkt, tak to z té nuly ještě snížíme. Já to tam mám jen proto, že mít to doma pod polštářem, už mi dnes přijde fakt mimo, ale asi se k tomu ještě vrátím. To je opravdu k hořkému úsměvu, nic více.

Co mě však naprosto šokovalo, když mi můj kamarád, který pracuje v bance na běžné pozici na pobočce, před 14 dny řekl, že banka ze dne na den hromadně propouští. Jemu řekli, že buď změna pozice na hůř dostupné místo s nutností do konce června zvládnout těžké zkoušky u ČBA nebo konec s nevysokým odstupným. Dali mu 24 hodin na rozmyšlenou. Nemá smysl být naiva, tady zákoník práce je jen kusem papíru, ta zmiňovaná byrokracie a neomezené kapacity umí tyhle věci připravit, aby to bylo na papíře ok.

Znovu říkám, nejsem naiva a chápu, že teď to bude na trhu práce "fakt hustý", ale že se na pár měsíců nejsou o své lidi schopni postarat v bankách, to je společensky hnus, to se nedá nijak nazvat. Vzpomínám, když jsem v roce 2015 pracoval při škole v bance a každý měsíc tam poslouchal, jak zase rekordní čísla a zároveň další a další tlak na lidi, ať to ještě vymačkávají. Společenská odpovědnost bankovního sektoru dnes znamená, že se po 2 měsících "krize" nejsou schopni o tyhle lidi postarat. Aby to bylo zřejmé, čistý roční zisk velkých bank u nás je už v řádu desítky miliard korun, těch menších v řádu jednotek miliard. Čistý zisk. Společenská odpovědnost bank dnes znamená, že když zjistili, že za první čtvrtletí je pokles o 10-15%, odnesli to lidi.

Banky to tiše vše využijí hlavně k jiné věci. Posílení online prostoru a bezhotovostního styku. Za zjednodušující, že je to rychlejší a pohodlnější, se schová bezprecedentní omezení svobody klientů. A řada z nich za to je ještě vděčná. K pokrytecké hyperochraně osobních údajů se přidá mantra v podobě ochrany zdraví a už pojedeme jen pomocí PUKŮ a PINŮ. Dostat se na pobočku bude výkon. Skrytě, ale sakra sofistikovaně nás budou svlékat donaha a budou si to vesele předávat minimálně se státem (viz slavná chytrá karanténa, která je jen mediálně hezkou špičkou ledovce). Svoboda není, že o mně někdo ví, co mám rád, co si kupuju, kde si to kupuju, jaké mám závazky a nesporně to (proti mně) využívá. O točení virtuálních "peněz", na které si nikdo nikdy nesáhl a nesáhne, nemluvě.

Čekám komentáře o "levičáctví", ale tohle není o levicovém nebo pravicovém, ale o tom, co je správné a že každá akce má vyvolat reakci, jak už kdysi řekl jeden docela chytrý pán. Proto i "nahlas" říkám, že poslední měsíce jasně ukazují, že solidární daň v bankovním sektoru je téma a ač je to přes asi neuvěřitelné lobby naivní, konec vyvádění zisků mateřskými bankami ven taky.